DiEM25 jednoznačně odsuzuje poslední vojenské operace Spojených států proti Venezuele, které představují zásadní eskalaci a jasný pokus o vnější nastolení změny režimu. Únos venezuelského prezidenta Nicoláse Madura americkými silami představuje mimořádné porušení mezinárodního práva: je to násilné svržení hlavy státu cizí mocností, provedené bez jakéhokoli mandátu OSN nebo právního základu.

Jsme svědky událostí, které připomínají nejtemnější kapitoly geopolitiky 20. století a ukazují, že duch Henryho Kissingera je v dnešní zahraniční politice USA stále přítomen a oživuje doktrínu, podle níž jsou svrchovanost, demokratické sebeurčení a civilní život považovány za postradatelné, pokud brání strategickým zájmům USA.

Dějiny imperiálních intervencí

Tento útok přesně zapadá do dlouhé a ničivé historie intervencí Spojených států v Jižní Americe, od Chile v roce 1973 po Argentinu, Brazílii, Guatemalu, Panamu a celokontinentální mechanismus Operace Condor. Washington pokaždé tvrdil, že brání demokracii, zatímco ji podkopával, ničil politický pluralismus a zanechával společnosti rozbité a traumatizované. Venezuela je nyní vystavena stejné imperiální logice.

Militarismus v zahraničí, autoritářství doma

Tuto agresi je třeba chápat také v kontextu domácí politiky. Za činy Donalda Trumpa se skrývá nejen projekt vnější nadvlády, ale i širší strategie vnitřního podrobení. Zahraniční vojenská agrese se již dlouho používá ke konsolidaci výkonné moci, potlačení americké dělnické třídy a odvedení pozornosti společnosti od nerovnosti směrem k uměle vytvořeným nepřátelům. Autoritářská logika uplatňovaná v zahraničí má být normalizována i na domácí půdě.

Tento vojenský útok proto není pouze krokem k zajištění kontroly nad zdroji. Je to také politická show, jejímž cílem je sjednotit rozdělenou politickou základnu prostřednictvím militarismu, strachu a glorifikace síly. Historie ukazuje, že vlády, které jsou ochotné pošlapat mezinárodní právo v zahraničí, se málokdy zdráhají omezovat demokratická práva ve vlastní zemi. Metody vyzkoušené v zahraničí – represe, výjimečnost a kriminalizace opozice – jsou později směřovány dovnitř, proti dělníkům, demonstrantům, migrantům a komukoli, kdo se odváží nesouhlasit.

Spoluúčast Evropské unie

Stejně tak je chování Evropské unie v této otázce součástí systémového morálního a politického úpadku. EU, která se přidává k agresi USA směřující ke změně režimu ve Venezuele, je stejná EU, která poskytla politickou, diplomatickou a materiální podporu pro pokračující genocidu Palestinců v Gaze ze strany Izraele.

Selektivní angažovanost Evropské unie v oblasti lidských práv byla plně odhalena: mezinárodní právo se uplatňuje pouze tehdy, když slouží moci, a opomíjí se, když omezuje spojence. Prohlášení vedoucích představitelů EU, včetně prohlášení vysoké představitelky Kaji Kallasové, opakují argumenty USA a pečlivě se vyhýbají jakékoli principiální obraně mezinárodního práva, svrchovanosti nebo míru.

Podřízením evropské zahraniční politiky vojenským, korporátním a geopolitickým zájmům Spojených států EU propadla do role politického komplice ve vojenských operacích usilujících o změnu režimu. Tím se vzdala principů, které údajně hájí: multilateralismu, právního státu a mírového řešení konfliktů. Evropská unie, která není schopna se jasně postavit proti únosu hlavy státu, porušení Charty OSN a použití síly k prosazení politických cílů, se stává spoluviníkem těchto nelegálních činů.

Odhalení pokrytectví USA a EU

Tato epizoda vybízí také k jednoduchému testu důslednosti. Pokud je nyní přijatelné, aby silný stát zadržel zvoleného vůdce jiné země a podrobil ho vlastnímu soudnímu řízení podle svých představ, lze se logicky ptát, kdy Spojené státy hodlají tento princip uplatňovat všeobecně. Začne to Benjaminem Netanjahuem, nebo je tato doktrína vyhrazena pouze pro oficiální nepřátele?

A jak přesně by Washington reagoval, kdyby Rusko zajalo prezidenta Volodymyra Zelenského a předalo ho ruským soudům s odvoláním na vlastní výklad legality a justice? Takový čin by byl zcela oprávněně odsuzován jako akt agrese a hrubé porušení mezinárodního práva. Skutečnost, že stejné chování je oslavováno, když ho provádějí Spojené státy, nám říká vše, co potřebujeme vědět o tom, jak „řád založený na pravidlech“ ve skutečnosti funguje.

Venezuela čelí hlubokým politickým a ekonomickým výzvám a její budoucnost musí být utvářena prostřednictvím demokratických, inkluzivních a mírových procesů. Tyto výzvy však nelze vyřešit zahraniční vojenskou intervencí nebo vnějším nátlakem.

DiEM25 proto vyzývá Spojené státy a Evropskou unii, aby:

• okamžitě zastavily všechny vojenské operace a donucovací akce proti Venezuele
• vyjasnily právní status a místo pobytu Nicoláse Madura v souladu s mezinárodním právem
• ukončily všechny operace směřující ke změně režimu, ať už otevřené nebo skryté
• potvrdily bezpodmínečné dodržování Charty OSN
• zrušily sankce, které kolektivně trestají civilní obyvatelstvo

Evropská unie musí odmítnout imperiální intervenci, zříci se své role geopolitického vazala USA a upřednostnit mír, demokracii a globální spravedlnost před silou a poslušností moci.

Přejete si být informováni o akcích DiEM25? Zaregistrujte se zde